Navždy

23. července 2017 v 21:03 | Rů


Znaly jsme se sotva pár hodin, minut. Náš první rozhovor, jsme obě plné, je toho tolik co si chceme říct.
chovám v náručí jejího syna. Usnul, nic ho neruší. Najednou se v prostřed hovoru zvedla, překvapí mně to, ,, kam jdeš ?"

,, Jen pro další víno" usmála se na mně, ale pak zvážní, upřeně se mi zadívá do očí a řekne
,, neboj se, já tě N-I-K-D-Y neopustím "

Ta slova mně zasáhla strašně hluboko, jejich síla, význam, na zlomek vteřiny jsem ztratila pudu pod nohama, Ach bože, když to řekla, pocítila jsem útěchu, touhu, úlevu...a za to stud. Stihla jsem rychle zareagovat nuceným bezstarostným zasmáním se.


potlačila jsem tak nutkání štkavě se rozbrečet.



Potřebuju navždy, potřebuju nikdy, potřebuju neopustím. Tohle jsem nikdy potřebovat n e c h t ě l a.

...to není možný mít...
 

Spálený mosty

19. června 2017 v 22:23 | Rů
+ S P A L +


MÁM V SOBĚ TOLIK STRACHU

změnila jsem se, potichu.

Všechno je jinak, ale svý chyby si nesu

Opakuju je, cykly.

Uvízla jsem v nich.

ALE i přesto se měním.

Snáz se přece hledá cesta k místu, odkud jsme odešli.

Vzpomínka na dávno.

30. listopadu 2016 v 22:48 | Rú
 


Chci

27. prosince 2015 v 19:30 | rú
Chci být šťastná.

Prostě někdo koho můžu mít ráda...

Život je nenahraditelný

22. ledna 2015 v 18:08 | Rú
Je to tak křehké.

... umírání...Je to šeptem


Panelová

19. října 2014 v 19:41 | Rú
..............\ oni \oni \oni \oni \já\ oni\a další oni...............

Narovnaní v krychličkách, jak v domečku pro panenky. Zařazená, jako složka lidské, masokostní kartotéky.
Za stěnama slyším vzdechy. Chci do uší mechy!
Tamhle rány vedle kroky. Balím hlavu do svý deky.

Ryba a panelák, po dvou dnech nevoní.

alespoň jedno číslo nebo písmeno

20. srpna 2014 v 23:26 | Rú
......!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!............!

Vlasy

10. srpna 2014 v 23:46 | Rú
Vlasy, vlasy...kolik je vás asi...

außerhalb von Deutschland

31. července 2014 v 20:00 | Rú
Jsem zpět.
a já od teď asi chci...
Obcestovat Svět.

Pocit

31. července 2014 v 15:12 | Rú
Má samota je svátost přeposvátná.
Stýská se mi po sněhu z nebe.
Když na sebe s mým čistým nitrem máme čas. Nekontrolo, volím si tebe!
Má kůže!
(slunce jí poskvrnilo.)
Slunce se neptá jestli může.

V řasách se mi prohání reje vtipných lasic!
...Vydržela jsem tam měsíc...
V rameni pálí drobounké jehličky.
Bodejte si do Aničky!

je to jen pocit.
Že...procit
Musí zjistit kde se ocit




Další články


Kam dál