1.8.13 Použij svůj instinkt bojovníka!

4. srpna 2013 v 17:43 | Rú

PO ČASE NEBUDEM SI NIC, NEŽLI JMÉNO.

Když při škrabání kostelní stěny skalpelem vystřelilo mi do oka zrnko písku, které nemohla jsem vymrkat ani slzama vyplavit.A každičký pohyb víček mi toho vetřelce drásavě šolíchal o sklivec. Bylo to, jako malý trest nějakého bůžka. Dovedlo mě to však, navzdor divný a fakt protivný bolesti, k docela příjemné představě. Kdyby po vzoru mořských škeblí, to mé oko milované, obalilo písek do perletě, a já vyplakala bych perlu...(vypadalo by to asi obludně a bolelo ještě víc)....Ale kdyby ještě zbylo něco, čím mohla bych se dívat...Ach ach....Krása by to byla


Toto byl lepší den. Podmínky v práci stejné, ale jak se člověk vyspí.... Svět pokládá se pod nohy a je takový roztančený.

I škodlivou barvu, po které jsem pak dostala darem vyrážku jsem patlala po těle svém i po těle K. (ta naštěstí s barvou alergicky nereagovala) Bílá kérka, není špatný nápad...Ideální indikátor opálení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama