3.8.13 (Prohřáté medovinové,, jéé ")

17. srpna 2013 v 14:23 | Rů

Nechtěla jsem tam jet...ne...a ne...Umíravé sklepní nálady mi temnily mozek...Nechci mezi lidi, držím smutek.

a pak, jak člověk čuchne k onomu upocenému špinavému keltskému svátku žní. Rád se rozptýlí.

Nechtělo se mi odjíždět!....ne! ach ne! Vždyť to bylo nakonec všechno tak krásné! Medovina šplíchá mi v žilách místo krve, slunce mazlí se mi s kůží, bubnové rituály a já byla jejich rytmickou součástí, kvítí ve vlasech přátelí se s peřím, voda z lesních říček omyla mi tělo, a trans!...A zase bubny, a lidi...a hrála jsem na flétnu, a byla jsem potetovaná henou a oni! Ona a On ! A Ony! a dostala jsem zase oheň do života, sílu a radost...To je život... A zase nějaké ty zasuté sny o tvůrčích lidech co mají v těle sluneční paprsky a uvědomění, že období, kdy jsem byla taky taková, bylo mi velice šťastným. Všichni jsme jedno.

A pak...proč už to vlastně nejde....Vrátit se k tomu, bylo by to rozhodně zdravé.
No...mám vlastně plno důvodů, proč to nejde.

Cesta...Má je to zamotaná cesta, nevím co slibuje...ale potřebuji po ní kráčet s milovanými bytostmi.

A večer, návrat do bytu K. ... Dlouho pak bdím, a chodím po potemnělé terase, s výhledem na město, jsem celá dumavá a plná dojmů z toho dne. tak křehká je má bublina ze zlata a štěstí, co tu a tam navštíví mě v hrudi. Netrvá dlouho, v posledních dobách. Často se z hlubiny vynoří nějaká příšera a cvakne zuby, a protože je to jen bublinka, obláček, tak se to monstrum ani nenají, jen ji zničí...a je hladové dál....Monstrum, které zase vydlabal na povrch On, otrávil dechem toho příšernýho tvora, i když jen po zprávách, a já už se nechci vrtat v minulosti..Připadám si jako rozjuchané dítě skotačící lesem, které spadlo do bažiny...Čert to vem.... Utíkám do spánku, utíkám do snů. Utíkám do vlídné, studené, osamělé noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama