Křehnu, jako kuřecí maso pod velkým žárem. Jen, psychicky myslím...Muži, ach Ti muži...Praví muži?...
Představ si, že najdeš lebku ve středu nějaké pouště, s vyrytým nápisem ,,OMEZENÍ NAPROSTO VE VŠEM"
.
Nemáme auto, do města chodím pěšky...Zpátky po svých nechci. Spím u K. a sžívám se s její/mojí rodinou.
Dneska, první den práce. Dělám na kostele, je odsvěcený...je to k smíchu...světit, znesvětit a odsvětit...Vysedávám v tureckém sedu vysoko na lešení, po boku s K. do polovic oděné v bikinách, jsme málomluvné.
Skalpel, injekce, a (slizácky penetrační) doktorské rukavičky...Barvičky a oprava barokních fresek...stejně skoro ani není poznat, co je na nich vyobrazeno.....nevadí...Je to hezké, návraty v historii, však mé srdce plesá...ALE....Na tom slunci, po třech hodinách spánku, jsem začala rychle potrácet pracovní morálku.
,, Všude vápno vole, všude! Rudý oči od vší tý omítky co mi tam napadala, pokožka nedýchá, dusí se , je to žíravina, zatracená....nikdo stejně nevidí ty malby z ulice, peníze za to nebudou(což je mi v pravdě srdečně jedno, ale když už...), skalpely se lámou, nehty odíraj, spálený záda, dělníci maj perverzní řečičky a jsme pro ně póvl co škrabká vobráázky a překáží jejich tvrdé práci, hlavně je vedro jak v psí DUPCE! (moravský výraz pro hýžďové svalstvo)...
Alespoň ale nemusím myslet na to, že bych vlastně nejraději zkolabovala na dehydrataci, uplakáním.
Na snímku... Výhled z naší oratoře...tož to je místo, kde se svlékáme, oblékáme, pijeme a jíme, jeho původní účel však neznáme... Průhled do hlavní kostelní lodě...A moji vysnění obyvatelé znesvěcených kostelů... Šmírují nás

Hezky napsané :)