Nenechala bych tě odejít samotného. Útěk a přísaha... ,,přísahám, už nikdy se sem nevrátíme"...A přitom doufám, že jednou bude všechno dobrý. Ale dokud nebude, znovu taková drobná zla, křivdy a potupu na svobodu nepustím. Vyhnanci mého domova. Je mi to líto. Je mlha a zvláštně. Koně a sychravo. Mlha a sychravo. Barevné listí a tlející kraj mají auru. Nejsme sami. Jsme spolu. Mlhavá aura chlad a tlusté svetry. Hořká pachuť na patře ,,mami! má postel je ještě teplá tak jdi si sáhnout!" Minulost se rozpadá...Mám v sobě ale klid... můj pohled na promoklé boty, mé i jeho. Je vážný. A trnky trpké, a prý né tak, jako dva dny staré víno v petce. Je mi do zpěvu i do pláče...a nakonec jen do trpělivosti...A vše leží před náma. Další vlak ujel a už je mi jen do zpěvu. Budem spolu...budem spolu dýl.
Tam v tý šatně, na dně školy, ve sklepení, ve tmě. Měla by tam být vlaječka jako na Měsíčném povrchu?..byli jsme...první?
