Svátky pro mne potrácejí význam. Rok od roku má schopnost blažit se atmosférou tradic okorává jako staré pečivo...dětičky...dušičky...pojďte domů...Ani sníh není
Kolem třetí ranní v den Vánoc. Ulehám v bolestech na studené dlaždičky a celou noc se svíjím v blízkosti čehokoliv, kam smím beztrestně zvracet...nemá to konce.... Kolem poledne kolabuji a jsem bratrem odvezena do nemocnice, kde je mému tělu dodána voda a lék nitrožilně...napila jsem se žílama. ,,vypadáš nějak polekaně" směje se na mne mladý doktor a laskavě mne pohladí po čele když se setra nedivá....
Nevím. Proč mi to bylo. Ale tak zlý, vyčerpávající a nekonečný stav těla jsem už dlouho neměla
Doma máma brečí, měla o mne strach.
Všichni se pak veselili kolem stromku a štědrovečerní tabule. já se nehýbala z postele a poslouchala vzdálený halas rodiny.
šťastný a veselý...a mějte se rádi. 
