Podrážky boří se do černého bahna lesní cesty...
Míjím stromy a ony míjí mne...Les dělá jako bych mu patřila.
Blízko je mi malé zvíře...
Ochočená společnost...
Je mi v patách...a přece si dělá svý...Všichni si nějak dělaj svý...kolem našich hlav trhá se dech mrazem zakouzlený v páru...
Zima...sss...
...
..
.
A je mi zima a jsem sama. A nenudí mě to.
Beru kapradí do zajetí...
vždyť je tohle tak krásný!...
Mám v duši bezelstnou nedůvěru


.