Navždy

23. července 2017 v 21:03 | Rů


Znaly jsme se sotva pár hodin, minut. Náš první rozhovor, jsme obě plné, je toho tolik co si chceme říct.
chovám v náručí jejího syna. Usnul, nic ho neruší. Najednou se v prostřed hovoru zvedla, překvapí mně to, ,, kam jdeš ?"

,, Jen pro další víno" usmála se na mně, ale pak zvážní, upřeně se mi zadívá do očí a řekne
,, neboj se, já tě N-I-K-D-Y neopustím "

Ta slova mně zasáhla strašně hluboko, jejich síla, význam, na zlomek vteřiny jsem ztratila pudu pod nohama, Ach bože, když to řekla, pocítila jsem útěchu, touhu, úlevu...a za to stud. Stihla jsem rychle zareagovat nuceným bezstarostným zasmáním se.


potlačila jsem tak nutkání štkavě se rozbrečet.



Potřebuju navždy, potřebuju nikdy, potřebuju neopustím. Tohle jsem nikdy potřebovat n e c h t ě l a.

...to není možný mít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama